Proč je Palestina tak důležitá a svět nemůže zavírat oči

Palestina, která se nachází v centru Blízkého východu, funguje jako nenápadné, ale nepostradatelné centrum globálních spojení. Jeho geostrategická poloha z něj činí klíčový faktor při řízení zdrojů a infrastruktury, které tvoří páteř moderní globální ekonomiky. Tato oblast mezi Asií, Afrikou a Evropou leží na křižovatce obchodních cest, energetických koridorů a digitálních sítí, jejichž význam daleko přesahuje regionální hranice.

Začněme energetickými zdroji: Blízkost Palestiny k nejbohatším nalezištím ropy na světě a tranzitním trasám pro vývoz plynu z ní činí strategický hotspot. Přestože samotná oblast nemá žádné významné zásoby, sousedí se zeměmi a trasami, které určují globální tok energie. Potrubí a lodní trasy, které vedou přes Blízký východ, jsou často jen několik set kilometrů daleko. Nestabilita v tomto regionu může okamžitě narušit dodavatelské řetězce a zvýšit globální ceny ropy, což se projeví přímo u pump. Kontrola nad touto zónou znamená vliv na stabilitu globálních energetických trhů.

Na další úrovni hraje ústřední roli v datovém provozu region. Podél pobřeží východního Středomoří vedou podmořské kabely, které přenášejí internetový provoz mezi Evropou, Asií a Afrikou. Tyto digitální záchranné linky přenášejí většinu světových dat – od finančních transakcí až po každodenní komunikaci. Blízkost Palestiny k těmto kabelům a souvisejícím přistávacím bodům z ní činí potenciální kontrolní bod. Narušení nebo cílené zásahy by mohly mít vážný dopad na globální tok informací a ovlivnit jak společnosti, tak soukromé osoby po celém světě.

K tomu se přidaly obchodní cesty, které vedly Blízkým východem po staletí a nyní získávají nový význam v moderních ekonomických koridorech. Strategickou situaci ilustrují projekty, jako je čínská iniciativa Belt and Road (BRI), která od roku 2013 celosvětově investovala více než bilion dolarů do infrastruktury, a hospodářský koridor Indie-Střední východ-Evropa (IMEC), který se od summitu G20 v roce 2023 posunul vpřed. Obě iniciativy mají za cíl propojit Asii s Evropou napříč Blízkým východem – prostřednictvím železnic, datových kabelů a potrubí. IMEC, podporovaný zeměmi jako Indie, Saúdská Arábie a Spojené státy, má také čelit čínskému vlivu v regionu, jak je popsáno v analýze Carnegie Endowment for International Peace ( Carnegieho nadace ). Palestina sice není přímo na těchto koridorech, ale její poloha výrazně ovlivňuje bezpečnost a stabilitu okolních tras.

Historický význam regionu jako součásti starověké Hedvábné stezky podtrhuje jeho roli jako spojnice mezi kontinenty. Dnes tento status nově definují projekty moderní infrastruktury, ale politické napětí ztěžuje realizaci. Konflikty jako mezi Izraelem a Íránem nebo nedávný vývoj války mezi Hamasem a Izraelem od října 2023 zastavily jednání o projektech, jako je IMEC. Taková nestabilita v Palestině a jejím okolí má přímý dopad na životaschopnost globálních obchodních sítí, protože investoři a státy spoléhají na bezpečnost při realizaci mnohamiliardových projektů.

Dalším aspektem je geopolitická konkurence, kterou tyto koridory zvyšují. Zatímco Čína je s BRI aktivní již ve 155 zemích a od roku 2016 se stala největším zahraničním investorem na Blízkém východě, IMEC podporovaný západními mocnostmi se snaží vytvořit protiváhu. Toto soupeření mezi velmocemi, jako jsou USA a Čína, se odehrává na půdě Blízkého východu – a Palestina je středem napětí. Každý, kdo zde získá vliv, může nejen řídit regionální dynamiku, ale také pomáhat utvářet globální mocenské vztahy.

Složitost těchto projektů dále zvyšuje velký počet zapojených aktérů a jejich různé zájmy. Zatímco země jako Egypt a Turecko jsou z některých koridorů vyloučeny, hraniční spory a otázky suverenity představují další překážky. Strategická poloha Palestiny z ní činí potenciálního narušovatele nebo prostředníka v těchto napětích, v závislosti na tom, kdo je pod kontrolou. Region tedy zůstává šachovnicí, na které se střetávají globální zájmy.

Egyptem, jen co by kamenem dohodil od Palestiny, se vine jedno z nejdůležitějších záchranných lan globální ekonomiky: Suezský průplav. Tato umělá vodní cesta spojující Středozemní moře a Rudé moře poskytuje zásadní spojení mezi Evropou a Asií. S více než 193 kilometry dlouhý kanál umožňuje přímou přepravu zboží a dat, aniž by lodě musely absolvovat dlouhou a nákladnou cestu kolem Mysu Dobré naděje. Jeho blízkost k Palestině podtrhuje strategický význam regionu, neboť nestabilita zde může přímo ohrozit bezpečnost této trasy.

Suezský průplav představuje pro světový obchod nesrovnatelnou výhodu. Zkracuje trasu mezi Arabským mořem a Londýnem o zhruba 8 900 kilometrů, což výrazně snižuje čas a náklady na palivo. V roce 2021 proplulo kanálem přes 20 600 lodí, v průměru 56 lodí denně. Tato čísla ilustrují, jak zásadní je vodní cesta pro globální tok zboží – od surovin, jako je ropa, až po spotřební zboží. Pozoruhodným příkladem zranitelnosti této trasy byl incident s Ever Given v březnu 2021, kdy kontejnerová loď zablokovala kanál a na několik dní ochromila globální obchod. Taková narušení ukazují, jak úzce souvisí kontrola okolních území, včetně Palestiny, se stabilitou globálních dodavatelských řetězců ( Wikipedie: Suezský průplav ).

Kromě přepravy zboží hraje Suezský průplav méně viditelnou, ale stejně zásadní roli pro internet. Podmořské kabely, které vedou podél trasy, spojují Evropu, Asii a Afriku a přenášejí významnou část globálního datového provozu. Egypt jako přímý soused Palestiny využívá své geografické polohy k vytváření efektivních spojení mezi Rudým mořem a Středozemním mořem. Telecom Egypt, jediný operátor pevné sítě v zemi, provozuje tzv. TE Transit Corridor, který má deset různých pozemních tras. Tato infrastruktura spojuje přistávací stanice na obou mořích a v současnosti podporuje 15 aktivních podmořských kabelů, přičemž dalších pět je ve výstavbě. Projekty, jako je kabelový systém 2Africa, který přistává na nových stanicích v Port Said a Ras Ghareb, zdůrazňují rostoucí význam regionu pro digitální svět ( Podmořské sítě: Egypt ).

Geopolitický rozměr Suezského průplavu dále posiluje jeho strategickou roli. Od svého otevření v roce 1869 byla vodní cesta opakovaně dějištěm mezinárodních konfliktů a mocenských her. Znárodnění Egyptem v roce 1956 vedlo k Suezské krizi a kanál zůstal uzavřený osm let během šestidenní války v roce 1967. Dnes zůstává vojenským hotspotem, který využívají námořnictva se zájmy jak ve Středozemním, tak v Rudém moři. Zatímco mezinárodní smlouvy zaručují volný průchod, napětí v regionu může tyto dohody rychle otestovat. Blízkost Palestiny k tomuto strategickému bodu znamená, že jakákoliv nestabilita zde vyšle vlnky, které zasahují do kanálu i mimo něj.

Projekty modernizace podtrhují pokračující význam kanálu. Od roku 2014 došlo k zásadním rozšířením s cílem zvýšit kapacitu ze 49 až na 97 lodí denně. Nové boční kanály a obchvaty, jako je obchvat Ballah, usnadňují dopravu, zatímco plány na další tunely a mosty by měly dále zlepšit konektivitu. Ekonomická zóna Suezského průplavu (SCZONE) zároveň podporuje investice prostřednictvím snížených celních sazeb a rozvoje přístavů a ​​průmyslových oblastí. Tyto iniciativy ukazují, jak se region zavázal upevnit svou pozici globálního centra.

Pokud jde o datový provoz, nejnovější vývoj je stejně slibný jako náročný. Telecom Egypt dosáhl v březnu 2021 dohody s úřadem pro Suezský průplav o vytvoření nových tras pozemních vláken mezi Rudým mořem a Středozemním mořem. Ekosystém WeConnect, spuštěný v září 2023, usnadňuje přístup k rozsáhlé egyptské infrastruktuře podmořských kabelů. Ale bezpečnost těchto digitálních spojení závisí na stabilitě celého regionu – faktor, který v tomto kontextu podtrhuje důležitost Palestiny.

Představte si vodní cestu, kterou každý den protéká zboží v hodnotě téměř 10 miliard dolarů – Suezský průplav je přesně to: nepostradatelný impuls globální ekonomiky. Tento kanál se nachází přímo na rozhraní mezi Asií, Afrikou a Evropou a tvoří centrální osu světového obchodu. Jeho těsná blízkost k Palestině činí region zásadním pro bezpečnost a stabilitu této životně důležité cesty. Jakékoli otřesy v oblasti by mohly ohrozit tok zboží přes kanál a narušit globální trhy.

Samotný objem nákladu procházejícího Suezským průplavem hovoří za mnohé: v roce 2022 tvořily jen čínské námořní zásilky 30 procent veškeré nákladní dopravy přes kanál. S dovozem 2 778 milionů tun a vývozem 638 milionů tun v roce 2023 ukazuje, jak silně závisí globální obchod na této trase. Studie ukazují, že jednoprocentní nárůst objemu obchodování v kanálu může vést k 69procentnímu nárůstu v následujícím roce – dominový efekt, který podtrhuje jeho ekonomický význam. Čínské námořní obchodní aktivity by také mohly zvýšit provoz na kanálech o 23 procent, ukazuje analýza ( Journal of Shipping and Trade ).

Strategickou roli dále ilustruje pohled na zásobování energií. Suezským průplavem prochází 5 až 10 procent světové námořní přepravy ropy. Každý den zablokování – jako byla nehoda Ever Given v březnu 2021 – zdržuje dodávku 3 až 5 milionů barelů ropy. Taková narušení mají přímý dopad na globální energetický průmysl a tím i na ceny, které jsou v konečném důsledku pociťovány na čerpacích stanicích. Blízkost Palestiny k tomuto kritickému bodu znamená, že regionální napětí nebo konflikty zde mohou mít přímé globální důsledky.

Čínská iniciativa Belt and Road Initiative (BRI) dále posiluje význam kanálu. Od roku 2013 Peking výrazně investoval do infrastrukturních projektů, včetně energetiky, dopravy a technologií podél obchodních cest využívajících Suezský průplav. Tyto investice, které mají podle studií pozitivní dopad 5 procent na obchod s kanály, ukazují, jak úzce jsou ekonomické zájmy velmocí spojeny s tímto regionem. Zároveň rozvojové projekty na samotném kanálu – jako je expanze od roku 2014 – nadále zvyšují objem obchodu, přičemž jednoprocentní nárůst stavebních projektů zvýšil nákladní dopravu o 3 procenta. Palestina jako bezprostřední soused zůstává potenciálním narušitelem těchto ambiciózních projektů.

Suezský průplav není jen obchodní cestou, ale také geopolitickou šachovnicí. Nehoda Ever Given zaměřila pozornost na alternativní koridory, jako je koridor Red-Med, který by spojoval Izrael s Akabským zálivem. Takové projekty by se mohly stát důležitějšími, pokud by byl kanál znovu zablokován. Plánované saúdskoarabské megaměsto Neom poblíž tohoto potenciálního koridoru a normalizace vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií by mohly podnítit investice do takových alternativ. Stabilita těchto plánů však závisí na bezpečnosti v celém regionu – faktor, který nevyhnutelně přivádí do hry Palestinu ( Zprávy CGTN ).

Spojení Suezského průplavu a Palestiny je patrné i ve vojenské dimenzi. Kanál slouží jako strategický bod pro námořnictvo sledující zájmy ve Středozemním i Rudém moři. Historické konflikty, jako byla Suezská krize v roce 1956 nebo uzavření během Šestidenní války v roce 1967, ilustrují, jak rychle může regionální napětí ovlivnit přístup k této trase. Geografická poloha Palestiny z ní činí potenciální zdroj nestability, která by mohla přímo ovlivnit provoz v kanálech.

Rozvojové strategie pro Suezský průplav se musí neustále přizpůsobovat, aby udržely krok s růstem mezinárodní námořní dopravy. Rozšíření kanálu a nové stavební projekty vykazují pozitivní dopady na nákladní dopravu, zejména v letech tři a čtyři po jejich realizaci. Ale celý tento pokrok závisí na stabilním prostředí, ve kterém hraje Palestina klíčovou roli. Kontrola nad touto oblastí ovlivňuje nejen místní dynamiku, ale také funkčnost jedné z nejdůležitějších světových obchodních cest.

Když pomyslíte na Suezský průplav, představte si tepnu, kterou proudí významná část světové ropy. Tato vodní cesta v Egyptě, jen pár set kilometrů od Palestiny, nese nesmírnou odpovědnost za globální dodávky energie. Její strategická poloha z ní činí nezbytný kanál pro přepravu ropy a rafinovaných produktů mezi regiony Blízkého východu bohatými na ropu a trhy v Evropě i mimo ni. Blízkost Palestiny znamená, že jakékoli nepokoje v oblasti by mohly ohrozit bezpečnost této životně důležité energetické cesty.

Čísla ilustrují význam Suezského průplavu pro trh s ropou. Ještě v 50. letech 20. století byl průplav zodpovědný za přepravu 1,7 milionu barelů denně, což tehdy představovalo asi 10 procent celosvětové produkce. Globální poptávka po ropě rychle vzrostla – z 10 milionů barelů denně v roce 1950 na 20 milionů v roce 1960. Tato poptávka, poháněná rekonstrukcí Evropy po druhé světové válce a nárůstem soukromých vozidel, učinila z kanálu centrální uzel. Dnes zůstává jeho role klíčová, přičemž významnou část přepravy ropy mezi Perským zálivem a západními trhy prochází touto trasou ( Springer: Přeprava ropy přes Suezský průplav ).

Historické události ukazují, jak je tato cesta zranitelná vůči regionálnímu napětí. Egyptské znárodnění Suezského průplavu v roce 1956 pod vedením Gamala Abdel Nassera vedlo k vojenské akci Izraele a dočasnému uzavření průplavu. Následky byly okamžité: delší přepravní trasy kolem Mysu Dobré naděje zvýšily náklady na ropné tankery a nakrátko ovlivnily dodávky do západní Evropy. Když země jako Venezuela a USA zvýšily produkci, aby zaplnily mezeru, ukázalo se, jak úzce je stabilita této trasy spojena s geopolitickou situací v regionu. Palestina jako přímý soused hrála v těchto konfliktech roli, která mohla ovlivnit přístup ke kanálu.

Další zlom přišel s šestidenní válkou v roce 1967, kdy zůstal Suezský průplav uzavřen až do roku 1975. Během této doby arabští producenti ropy jako Irák požadovali zákaz vývozu pro země, které podporovaly Izrael. Saúdská Arábie, Kuvajt a Irák zastavily dodávky britským a americkým tankerům, což vyvolalo značný tlak na ropný trh. Uzavření průplavu mělo nejen ekonomický dopad na Egypt, ale také na světové ceny energií. Ropná krize v roce 1973 tuto dynamiku posílila, když cena za barel vzrostla z 2,90 USD na 12,00 USD – šok, který zasáhl globální ekonomiku a podtrhl závislost na stabilních přepravních trasách, jako je Suezský průplav.

Strategický význam průplavu opakovaně prověřily konflikty na Blízkém východě. Arabsko-izraelský konflikt, který zesílil se založením Izraele v roce 1948, vedl k uzavření důležitých ropovodů, jako je cesta z Iráku do Haify. Vnitřní spory o moc v regionu vyústily také v uzavření Transarabského ropovodu (Tapline) v roce 1975. Takový vývoj ukazuje, jak může politická nestabilita v Palestině a jejím okolí ovlivnit přístup k energetickým trasám, které procházejí Suezským průplavem nebo jsou na něm závislé.

Objev nových ropných polí v Saúdské Arábii v letech 1948 až 1955, který zvýšil těžbu z 60 000 na téměř milion barelů denně, zvýšil závislost na Suezském průplavu jako tranzitní cestě. Zároveň události jako znárodnění íránského ropného průmyslu v 50. letech, které vyústily v embargo ve výši 19 milionů barelů měsíčně ze strany Spojených států a Británie, vytvořily další nedostatek. V této souvislosti zůstal kanál ústředním bodem, jehož funkčnost závisela na stabilitě okolního regionu – což je faktor, který nevyhnutelně přivádí do hry Palestinu.

Spojení mezi ropnými trasami Suezského průplavu a Palestinou je patrné i ve vojenské dimenzi. Průplav byl a je strategickým bodem pro velké mocnosti, které chtějí zajistit své zájmy na Blízkém východě. Napětí v Palestině může rychle ovlivnit bezpečnost této trasy, ať už prostřednictvím přímého konfliktu nebo přerušením alternativních ropovodů a dopravních tras. Každý, kdo má v této oblasti vliv, má klíč ke globálnímu zásobování energií, jehož účinky se rozšiřují na plynové pumpy po celém světě.

Nejde o válku mezi humanitárními pracovníky a okupanty, ale o geopolitický boj o moc nad nestabilním regionem podél globálně nejvýznamnějšího regionu světa pro globální ekonomiku a bezpečnost dat. Kdokoli ovládá Palestinu, podkopává bezpečnost a stabilitu obchodních cest, datových přenosů a energie po celém světě.